Učení a motorické učení

V dnešní době se učení uskutečňuje celoživotně.Při třídění jednotlivých druhů učení se vychází především z toho, jaké procesy a mechanizmy v procesu učení probíhají.
Sýkora předkládá tyto základní druhy učení:
– napodobováním
– podmiňováním
– motorické učení
– verbální učení
– pojmové učení
– řešením problémů
– formováním rozumových operací

Pro didaktiku tělesné výchovy je nejvhodnější klasifikace učení ve vazbě na výsledky učení. Klasifikace dle Čápa:
1) Učení poznatkům zahrnuje tzv.,, tradiční učení“ ve škole, pamětní učení apod.Nazývá se také verbální učení.Dominantními výsledky jsou vědomosti a poznatky.
2) Učení senzomotorickým činnostem představuje učení dovednostem i jejich integraci do činnosti či aktů chování v pracovních profesích, v tělesné výchově a sportu. Častý termín je motorické učení, jehož výsledky jsou dovednosti, činnosti a návyky.
3) Učení intelektuálním činnostem znamená osvojování rozumových operací i jejich interiorizaci do vnitřní řeči.Přispívá k rozvoji myšlení, kreativity a intelektových schopností. Dominantními výsledky jsou rozumové operace.
4) Učení sociálnímu chování je osvojování sociálních kategorií našeho vědomí, cítění a jednání.Výsledky jsou interiorizované motivy, postoje, sociální interakce, normy, role, včetně rysů osobnosti.

Uvedené druhy učení se vzájemně doplňují, ale dominantní roli ve školní tělesné výchově má učení senzomotorické (motorické).Proses motorického učení se může realizovat různými způsoby: napodobováním, asociačním sdružováním, podmiňováním, učením pojmů, řešením problémů aj.