BIOMECHANIKA PLAVÁNÍ

Při rozboru pohybu plavce je potřeba přihlížet nejen k zákonitostem prostředí ve kterém se pohybuje (tj. zákony hydrodynamiky) ale také k anatomické a fyziologické stavbě. Zákony pohybu živých těl se zabývá biomechanika. Při pozorování plavce můžeme získávat a porovnávat mnoho údajů. Například měřit čas, dráhu, rychlost a její průběh v čase, zrychlení, odpor vody, polohu a pohyby těla, počítat záběry, nádechy, zaznamenávat srdeční frekvenci. odebírat vzorky vydechovaného vzduchu a další.

3.1. Hydrostatika plavání

Hydrostatický tlak roste s hloubkou, protože jej vytváří tíha vodního sloupce. V kapalině působí všemi směry a kolmo na tělo plavce. Výslednice všech hydrostatických sil je hydrostatický vztlak, úměrný objemu těla plavce (podle Archimédova zákona) a působí v působišti vztlaku. To je shodné s geometrickým středem těla. Hustoty vody a lidského těla jsou velmi blízké, okolo 1000 kg/m3, což je pro plavání velice důležité. Průměrná hustota těla se však s věkem mění. Nejnižší je u kojenců, proto plavou velice snadno. ženy mají také průměrně nižší hustotu těla zapříčiněnou větším podílem tuku a menším svalů, než je tomu u mužů.
Kromě těchto rozdílů je velmi důležité rozložení tkání v těle, protože rozhodují o poloze působiště vztlaku a těžiště těla. Jsou li ve stejném bodě, tak člověk snadno splývá ve vodorovné poloze, čím dále jsou od sebe tím více je těžiště posunuto směrem k nohám a ty při splývání klesají.
Mořská voda má větší hustotu nežli sladká a proto je plavání v mořské vodě snadnější. Mrtvé moře (v Izraeli) obsahuje dokonce 28 – 29 % soli a voda má proto tak vysokou hustotu, že zde dokáže splývat téměř každý, mnozí dokonce v poloze na znak zvednou hlavu a ruce nad hladinu.
Poloha těžiště ovšem velice záleží i na vzájemné poloze částí těla. Vzpažení u splývajícího plavce posune těžiště směrem k hlavě a tedy blíže k působišti vztlaku nebo od něj. Pak je snadné udržet vodorovnou polohu těla.