CHEMICKÉ FAKTORY
Existence živých organismů je založena na neustálé výměně chemických látek s prostředím, na jejich biochemických transformacích a využití k získávání energie, materiálu pro výstavbu vlastního těla a působků potřebných pro žádoucí chod všech funkcí. Chemické prostředí je proto nerozlučnou součástí a podmínkou života a rozhodujícím způsobem živé organismy ovlivňuje. V podstatě jde o dvojí druh ovlivnění:
a) nabídkou živin,
b) škodlivými cizorodými látkami
Spolu s kyslíkem se mohou dýchacím ústrojím dostávat do těla i mnohé nežádoucí příměsi ze znečištěného ovzduší,
spolu s živinami pak cestou trávicího ústrojí chemické látky přimíšené k potravě.
Některé chemické škodliviny prostupují i kůží.
Nebezpečí průniku těchto látek do organismu – postupující chemizací životního prostředí, zejména ovzduší, vody a půdy. Tato chemizace zahrnuje nejen produkci odpadů, ale i úmyslné, záměrné vyrábění a využívání chemických látek.
Cizorodé chemické látky mohou pronikat do těla třemi hlavními vstupními branami:
trávicím ústrojím – škodliviny, které se dostaly do potravin při jejich výrobě, zpracování a distribuci nebo do pokrmů při kuchyňské úpravě, dále látky přenesené z rukou na jídlo, na cigarety či přímo do úst, a konečně též škodliviny, zachycené na sliznicích dýchacího ústrojí a polykané spolu s hlenem těchto sliznic
dýchacím ústrojím – ve formě prachových částic, kouře (ze spalování organických látek), dýmu (z oxidace par anorganických látek), kapének tekutin a plynů
kůží – dovoluje určité vstřebávání všech látek v tucích rozpustných, plynů (O2, CO2) a vody, těžké kovy (Hg, Cu, Ni, Co, As)
Mají značný plošný rozsah:
Epitel trávicí trubice, složený ve střevě do klků, má u dospělého člověka celkovou plochu asi 40 m2, epitel dýchacího ústrojí asi 70 m2
kůže 1,5 – 2,5 m2.
První ochranou je zábrana vstupu škodlivin do těla. Zabezpečují ji na rozhraních ve všech uvedených vstupech biologické membrány.
Jakmile škodlivina pronikla některou z uvedených zevních bariér, vstupuje obvykle do krevního oběhu a do tkání.
Některé vstřebané látky jsou z těla opět eliminovány aniž došlo k jejich chemické změně. Plyny a páry se vylučují prakticky pouze plícemi, a to velmi intenzivně v prvních minutách po přechodu do čistého ovzduší, potom pomaleji. Většina cizorodých látek je však v těle metabolizována a konečné produkty jsou vylučovány v exkretech (moči, žluči a stolici, potu). Hlavním ochranným orgánem jsou v tomto směru játra. Detoxikace škodlivin se zde dosahuje především konjugací, tj. navázáním na molekulu nebo chemickou skupinu jiného metabolitu.
Výsledkem těchto konjugací bývá látka lépe rozpustná ve vodě, kterou lze snáze vyloučit z těla, resp. látka biologicky méně aktivní, neškodná či alespoň méně toxická.
Některé látky, např. nikotin, strychnin a mnohé barbituráty, mohou být v játrech zcela destruovány úplnou oxidací.
Odstraňování chemických škodlivin z těla probíhá ovšem různou rychlostí. Pokud je přívod látky opakovaný či neustálý a detoxikační nebo eliminační mechanismy nejsou dost pohotové, může docházet k postupné kumulaci cizorodé látky v organismu
i při rozsáhlých možnostech ochrany proti chemickým škodlivinám zůstává dost cest a možností k pronikání některých z nich do organismu
