Letová fáze

Po odrazu, jakmile se dostane skokan mimo oporu, je již rozhodnuto o dráze letu, tedy i o jeho výšce, do které se dostane skokanovo těžiště. To však neznamená, že je rozhodnuto, jakou výšku skočí tzn. v jaké výšce zdolá skokan laťku. Je tedy cílem letové fáze vytěžit z výšky zdvihu těžiště co nejvíce a zdolat celým tělem laťku v nejvyšší možné výšce.
Dráha letu je dána úhlem vzletu a počáteční rychlostí. Úhel vzletu je určen vzájemným poměrem vodorovné a svislé složky pohybu a vlivem pákovitého odrazu je u skoku vysokého větší než 45 °, asi kolem 60 °. To znamená, že vodorovná složka rychlosti je nižší než svislá.
Veškeré skokanovy pohyby za letu nemají vliv na dráhu těžiště. Jsou to pouze pohyby jednotlivých částí hmoty kolem těžiště, které mohou vyvolávat kompenzační pohyby protilehlých částí hmoty nebo mít vliv na rychlost rotace, která byla dána tělu odrazem.
Přechod laťky může skokan provádět v různé poloze, v klidu nebo pomocí různých pohybů. Pro účelný přechod laťky platí dvě zásady:
– poloha má skýtat tvar v nejnižším výškovém rozměru
– hmota těla skokana se má přenášet postupně – ne najednou
Podle těchto požadavků by měl nejúčelnější přechod vypadat asi tak, že skokan v jakémsi podkovovitém tvaru, který má těžiště velmi nízko nebo dokonce i mimo hmotu, přechází laťku otáčivým pohybem.
Pro účelné vyhnutí se laťce je však možno v praxi využívat i tzv.“pseudorotace“, což je v podstatě kompenzační pohyb. Na pohyb vzhůru jedné části těla, která je již nad laťkou, reaguje protilehlá část těla před laťkou také zdvihem a tím je možno se laťce vyhnout.
Podle některých biomechanických měření je těžiště u stylů sweeny a horine minimálně 15 cm nad laťkou. U stylů straddle a flop je těžiště 7 cm nad laťkou. Uvažuje se však, že flop umožňuje ještě nižší přenesení těžiště než změřených 7 cm u vynálezce tohoto stylu Fosburyho. Proto je flop prozatím nejekonomičtějším skokanským stylem.