ČLOVĚK
usiluje o zachování své existence – přirozenost
čl se při setkávání s druhými chová aktivně (působí na někoho) i trpně (je na něj působeno)
lidské jednání, trpění, láska, vášně… váže čl k okolí a děje se podle přírodní nutnosti a neomylnosti
– je tedy možné zkoumat lidské pudy a vášně matematicky
Svoboda – čl si ji namlouvá (neexistuje), naše jednání se řídí zákony
Dobro a zlo neexistují
– co podporuje zachování existence bytosti je „dobro“
– co brání existenci je „zlo“
??? Kde je v takovém světě místo pro etiku???
??? Má cenu pokoušet se o etiku ve světě, který se řídí nutností???
Podstatou jsoucna je zachovat sama sebe
rozum nás žádá, abych miloval sám sebe a snažil se zachovat sám sebe
ctnost = schopnost čl toto snažení prosadit
ctnost = moc – tam kam sahá moc, sahá přirozené právo člověka
přirozené právo = přírodní zákony
konat něco podle naší ctnosti není nic jiného než konat podle zákonů přirozenosti
??? Co je lidskou přirozeností??? – čl je rozumná bytost
čl jedná přirozeně tehdy, když usiluje o vlastní užitek pod vedením rozumu
čl ale nejen rozumová bytost, je zmítán vášněmi, pudy a instinkty
pudy jsou hnacím motorem čl , rozum je musí koordinovat a krotit
rozum sám se může stát vášní a tím i hnacím motorem
Poznání:
Spinoza nedůvěřuje smyslům a instinktům a nepochybuje o rozumu
rozum umožňuje čisté poznání
to co jsme poznali rozumem, vůči tomu nejsme nesvobodni
jediná možná svoboda je svoboda prostřednictvím poznávání
WILHELM LEIBNIZ (1646 – 1716)
zakladatel novodobé německé filosofie
poslední polyhistor
v 15 studuje univerzitu
věnoval se politické dráze
objevitel diferenciálního počtu
korespondoval se Spinozou
