Mechanika dýchání a její řízení + Výměna plynů v plicích a vnitř. dýchání

Dýchání – výměna plynů mezi organismem a prostředím.

Zevní dýchání – výměna dýchacích plynů mezi organizmem a okolním prostředím
Vnitřní dýchání – výměna O2 a CO2 mezi krví a tkáněmi.

Přenos O2 zprostředkovává hemoglobin, CO2 je vázán trojím způsobem: volně v krevní plazmě, ve formě H2O, s bílkovinou.

Mechanismy dýchání: 3 typy – horní žeberní dýchání (2-5 žebro – dopředu a nahoru), – d. ž. dých. (6-10 – rozšiřování do stran), brániční
Hlavními vdechovými svaly jsou bránice a zevní mezižeberní svaly. V pohrudniční štěrbině je podtlak. (mezi pohrudnicí a poplicnicí). Při vdechu se bránice pohybuje ¯ a stahem mezižeberních svalů se hrudník zvětšuje. Při výdechu ochabuje bránice a mezižeberní svaly, dokončení zajišťují vnitřní mezižeberní svaly. Při poranění pohrudniční štěrbiny ® pneumotorax (vzduch ® plíce se smršťují).

Řízení dýchacích pohybů uskutečňuje dýchací centrum v prodloužené míše, které je ovlivňováno chemickými podněty .

– Počet vdechů za 1 min v klidu – 16 (zátěž 40 – 50) ® minut dechového objemu.

– Vitální kapacita plic – maximální kapacita plic (po usilovném vdechu, usilovně vydechneme)

– Parciální tlaky – podílí se na celkovém atmosferickém tlaku, mění se.

Výměna plynů:
1. distribuce – dělení průdušnice, rozdělení vzduchu do jednotlivých částí plic (při nerovnoměrném rozdělení – dechová cvičení)
2. difuze – výměna plynů mezi sklípky závisí na – ventilaci alveolů přítoku krve plícemi difuzní schopnosti plicní tkáně.
3. perfuse – průtok krve plic. Kapilárami, které obklopují plicní sklípky.

Řízení dýchání – centrum v prodloužené míše ovlivněné chemoreceptory, pneumotaktické centrum, krevní receptory (při poklesu tlaku krve), vůle (zástava dechu krátkodobě), nervově ® dostředivé obrátky bloudivého nervu ® napínání plic. sklípků.
Vdech – vzduch: 21% O2, 80% N2, 0,03% CO2.