Plavání

Plavání je dovednost udržet se a lokomočně pohybovat na vodě vlastní silou bez použití různých pomocných prostředků ( ploutve, kruhu, desky, lodi… ). Významnou roli zde sehrávají fyzikální zákony a to především vztlakové a odporové, které svými vlivy působí na plavce. Svou specifikou je plavání vynikajícím prostředkem tělesné výchovy. Je vhodnou formou pohybu v každém věku a to i pro lidi s omezenou pohyblivostí na souši.
Jednoznačné hlasy odborníků tvrdí o plavání, že přispívá ke zdraví a tělesné i duševní kondici. Využívá se velmi často jako prostředek rehabilitace po úrazech a operacích pro rychlejší regeneraci nejen pohybového ústrojí. Stále častěji je prostředkem k rekreaci a odpočinku od hektického života dnešní doby. Plavat totiž mohou i lidé méně zdatní nebo s nadváhou, která by při ostatních sportech působila potíže.
Svou podstatou zasahuje plavání i mimo tělovýchovné činnosti a řada profesí se bez této dovednosti neobejde. Velký zdravotní význam pravidelného plavání byl pozorován také již u kojenců. Všechny výzkumy dokazují, že plavající děti se lépe vyvíjejí. Jejich spánek se prohlubuje a zklidňuje. To má za následek větší psychickou vyrovnanost.
Plaváním se silně ovlivňuje činnost některých analyzátorů, které zajišťují spojení mezi vodním prostředím a vnitřními orgány plavce. Jedná se především o receptory citlivé na hmat, tlak a teplotu. Vliv na termoregulační systém je velmi významný, ale musí být dodržovány zásady vedoucí k otužilosti. Otužováním se prodlužuje doba, ve které je v rovnováze jak výdej tak i příjem tepla. Tím se při výkonnostním plavání výrazně usnadňuje tepelná regulace, odvod tepla vzniklý svalovou činností se urychluje, a proto se tělo ve vodě i při velké námaze nepotí.
Velmi příznivě také působí plavání na pohybový aparát, protože se zapojují do pohybu velké komplexy svalových skupin všech končetin. Většinou jde o rotační pohyby, které mají kladný vliv na rozsah kloubní pohyblivosti. Hustota vody způsobuje, že se nejedná o trhavé pohyby, ale plynulé cyklické střídání svalového napětí a uvolnění. Pohyby se mohou provádět v maximálním rozsahu a při správné poloze na zádech mají vliv na správný vývoj páteře.
Je však nutno rozlišovat, v jakém množství a intenzitě se plavání provozuje. Při stálém přetěžování pohybového aparátu může plavání způsobovat kloubní onemocnění ( tak zvané „plavecké rameno“ a „prsařské koleno“ ). To je však možno pozorovat většinou až u vrcholových plavců, jejichž tréninkové jednotky přesahují několik hodin zátěže denně. Však i těmto onemocněním se dá předcházet správnou úpravou tréninku na přetěžované klouby a změnou rozcvičovacích a posilovacích technik. Plavání přesto zůstává nejzdravějším sportem, vynecháme-li vrcholové odvětví, které již dávnou překročilo únosnou hranici zatěžování organismu.
Výchovný a vzdělávací význam plavání není zdaleka doceněn a mnozí lidé si jej vůbec neuvědomují. Výuka se totiž uskutečňuje většinou v menších skupinkách, kde se zcela přirozeně projevuje vyšší soudržnost než-li v jiných kolektivních činnostech. Běžným jevem je zde ochota si pomáhat, povzbuzovat se nebo pochválit úspěchy. Tyto vlastnosti si potom každý osvojuje a přenáší do svého okolí. Úspěchy spojené s překonáváním nepříjemných vlivů ( únava, chlad, bolesti svalů ) posilují vlastní síly, sebedůvěru, odvahu, duchapřítomnost a rozhodnost jedince.
Výuka plavání není možná bez určitých teoretických vědomostí. Při výcviku se proto seznamují s poznatky z oblasti hygieny, sportovního lékařství, tělesné kultura a další. Pouze spojení teoretických vědomostí a praktických dovedností tvoří předpoklad úspěšné výuky.