Rozbor techniky

Běžecký krok je pohybem, jehož automatismus získává člověk brzy po narození, ale postupem času, místo aby jej neustále rozvíjel, používá jej jen velmi zřídka, přestává běhat. Dopravní pohodlí a sedavý způsob života zapříčinil, že člověk, který nepěstuje běh jako sportovní disciplínu, nedokáže běžet správně podle technických zásad.
Správná technika běhu je tedy základním předpokladem pro ekonomické využití funkčních a morfologických schopností běžce.
Při běhu působí na běžce vnitřní a vnější síly. Podle vzájemného vztahu mezi směrem pohybu těla a směrem působení síly může každá z těchto sil být:

a) hybnou silou, tzn. silou napomáhající pohybu, pokud je směr síly shodný se směrem pohybu těla

b) brzdící silou, je-li směr síly opačný směru pohybu těla

c) neutrální silou, neovlivňující rychlost v daném směru, pakliže směr síly tvoří pravý úhel se směrem pohybu těla

Vnitřní silou nazýváme sílu, která způsobuje běžecký pohyb a tou je vlastní svalová síla běžce. Pohyb nastává působením svalových stahů. Lokomoční pohyb vznikne spojením vnitřní síly( svalového stahu) se silou vnější(reakce opory). Tímto spojením vzniká hnací síla běžeckého pohybu- odraz.
Vnější síly jsou- reakce opory, odpor prostředí, zemská přitažlivost a odstředivá síla.

1. Reakce opory je závislá na pevnosti podložky a tření. Při běhu
působí reakce opory periodicky vždy v odrazové fázi.

2. Odpor prostředí může být brzdící silou (vítr do protisměru), nebo i silou pomocnou (vítr v zádech)

3. Přitažlivá zemská síla, která působí nepřetržitě a ve svislém směru, je neutrální silou, pokud by se těžiště pohybovalo po horizontále.

4. Odstředivá síla přichází v úvahu při běhu v zatáčce, je silou brzdící, kterou je nutno překonávat zvýšeným úsilím

Těžiště běžcova těla probíhá v průběhu běžecké činnosti po křivce, jejíž profil se podobá vemi ploché sinusoidě(vertikální výkyvy). Avšak vzhledem k tomu, že odrazem z jedné nohy vzniká rotační impuls(horizontální výkyvy), je křivka, kterou těžiště opisuje, prostorová. Těžiště běžce je v nejnižší poloze v momentě vertikály a v nejvyšší poloze uprostřed fáze letu. U technicky vyspělého běžce jsou výkyvy těžiště do stran nepatrné.
Technika běhu má dvě důležité složky, frekvenci a délku kroku, jejichž vzájemný poměr má rozhodující vliv na rychlost běhu. Velikost obou složek je individuální a je závislá na pohlaví, tělesné stavbě běžce, na jeho nervovém typu, trénovanosti, a na délce trati která určuje charakter běhu.

Z hlediska anatomie jsou nejdůležitější pro běžecký pohyb svaly, které způsobují natažení-extenzi nohy v kyčelním, kolenním a hlezenním kloubu(odraz), a ohnutí- flexi v kyčelním a kolenním kloubu(švih). Jsou to svaly přední a zadní strany stehna a bérce, a i když pro rychlost mají největší význam mohutné skupiny( např. čtyřhlavý sval stehenní), pro dokonalou techniku běhu jsou důležité i menší svaly ( např. svaly plosky nohy).
Pohyby nohou v kloubech při běhu probíhají po křivkách většího rozsahu a větší rychlostí než při chůzi. Tím se zvětšuje působení setrvačnosti a zvyšují se požadavky na spolupráci svalů.
Hlavními složkami pohybového cyklu jsou odraz jedné nohy a švih druhé nohy. Odraz vychází z momentu vertikály. V tomto okamžiku je u odrazové nohy v akci velký sval hýžďový, čtyřhlavý sval stehenní a trojhlavý sval lýtkový. Odrazová noha se z mírného pokrčení v koleni rychle napne. Po opuštění země se začíná ohýbat noha v kyčelním kloubu převážně prací svalu bedrokyčlostehenního, napínače povázky aj. , bérec se pak skládá pod stehno činností svalstva na zadní straně stehna. Hned nato se natahuje noha v kolenním kloubu prací čtyřhlavého svalu stehenního. Noha se připravuje na došlap. Po doteku se zemí zajišťuje moment amortizace opět čtyřhlavý sval stehenní a antagonické na zadní straně stehna, dále pak přední sval holenní. Běžec přechází opět do momentu vertikály a tím do odrazu, cyklus se opakuje.
Pohybu nohou odpovídá i pohyb paží, který je vždy opačného směru, tzn. že flexi v kyčelním kloubu odpovídá vždy na stejné straně extenze v ramenním kloubu. Při pohybu vpřed pracuje převážně sval prsní a přední část svalu dechového, při pohybu vzad široký sval zádový, velký sval oblý a dlouhá hlava trojhlavého svalu pažního.

Základem správné techniky běhu je správná koordinace pohybů
Čím je rychlejší běh, tím rychleji se střídají svalové stahy, a tím nesnadnější je správná koordinace jednotlivých svalových skupin.
Běh je cyklický pohyb, charakteristický neustálým opakováním jednoho cyklu. Samotným během může optimální techniku získat spíše běžec delších tratí než sprinter.I ten by se však měl věnovat nácviku správné techniky a to především na začátku kariéry.