Technika skoku vysokého flopem

Ze všech lehkoatletických skoků je výkon ve skoku vysokém nejvíce závislý na síle odrazu. Nelze ale opomenout ani význam náběhové rychlosti. Ale ani jeden z těchto faktorů nemůže zaručit dobrý výkon, pokud sportovec nezvládl techniku této silově – rychlostní disciplíny.
Přestože se používalo několik způsobů skoku vysokého, které měly různé varianty, styly a odchylky, platí pro všechny způsoby některé všeobecné zásady. Jsou tedy platné i pro v současnosti nejpoužívanější a nejekonomičtější styl – „flop“ , který je používaný skokany na všech výkonnostních úrovních.
Celý skok je možno rozdělit do částí – rozběh, odraz, let a dopad.

A) Rozběh

Smyslem rozběhu je udělit tělu vodorovnou rychlost, kterou však musí skokan přizpůsobit technické zdatnosti a hlavně síle dolních končetin, má-li ji zvládnout a stačit se v ní dokonale odrazit . Délka rozběhu není omezena. Pro účely závodů je pravidly určena minimální délka rozběžiště na 15 m, na OH, MS a ME nejméně 20 m. Skokan začíná buď přímo během přímo z místa, nebo skokan k výchozí značce přichází či několika skoky naklusává.
Nejdůležitější z celého rozběhu jsou poslední tři kroky, které jsou nerychlejší a také nejdelší. Nejdelší ze všech je předposlední krok, který je prováděn zdůrazněným odpichem spíše dopředu než vzhůru, čímž se dosáhne co nejkratší letové fáze. Různá délka rozběhových kroků je výrazem určitého rytmu, který má navodit zrychlené provedení odrazu. Proto se naskočení a protažení kroku projevuje často již ve všech krocích z odrazové nohy.
Předposlední krok končí dopadem na švihovou nohu do hlubokého podřepu. Noha je v koleně ohnuta téměř do pravého uhlu. Z této tzv. předodrazové polohy musí v dalším průběhu skokanovo těžiště již stoupat. To znamená, že odrazová noha se musí opřít o zem dříve, než začne sestupná fáze letu v posledním kroku. Proto provádí skokan poslední krok intenzivním, ale plochým odpichem ze švihové nohy a prudce vysouvá vpřed bérec odrazové nohy tak, aby provedl co nejdříve došlápnutí na patu. Boky předběhnou ramena a skokan se dostane do záklonu. Aktivní zaklánění trupu by však bylo chybou. Dokrok odrazové nohy není tedy úderný jako u ostatních skoků, přesto však musí být aktivní. Je prováděn téměř napjatou nohou v kolenním kloubu pod poměrně malým úhlem sklonu bérce (kolem 50 °). Po doteku paty přechází odrazová noha okamžitě na celé chodidlo.