Přirozeným jevem každé tělesné zátěže je únava
Přirozeným a zcela fyziologickým doprovodným jevem každé tělesné zátěže je únava. Její materiální podstatou je vyčerpávání energetických reserv a hromadění metabolických zplodin v pracujících svalech. Mnohem dříve, než by z těchto biochemických důvodů byla práce znemožněna, nastupuje však únava centrální v mozkové kůře a podkorových centrech. Z těchto ústředí se tlumí, zpomaluje až zastavuje vykonávání práce v zájmu ochrany svalů před vyčerpáním. Únavové procesy v mozkové kůře se promítají i do vědomí jako známé subjektivní pocity únavy, spojené s nechutí až odporem k pokračování v práci.
Stavy únavy jsou plně reverzibilní; po přiměřeném odpočinku mizí a obnovuje se plná původní výkonnost. Podmínkou dobrého zdravotního a funkčního stavu organismu je proto vyvážený rytmus tělesných zátěží a odpočinku, a to rytmus 24 hodinový, střídající v průběhu tohoto intervalu práci a relaxaci v souladu se známými denními rytmy spánku a bdění a celkového kolísání úrovně základních fyziologických pochodů. Soustavné a dlouhodobé přetěžování, při němž odpočinek není úměrný zátěžím a výkonnost se vždy do druhého dne zcela neobnovuje, vede k celkovému oslabení organismu, snižuje jeho odolnost k infekcím i jiným škodlivinám a přispívá k neurotizaci i k rozvoji chronických chorobných stavů.
