TOMÁŠ AKVINSKÝ (1220 – 1274)

– konečné vypořádání s Aristotelem
– chtěl uchopit podstatu jednoty vnitřní konzistence A učení
– hlavní myšlenku a na jejím základě použít A fil k obhajobě křesťanské víry
– nechal dokončit překlady A.
– píše komentáře k Aristotel. dílům + výklad
Summy – Summa proti pohanům – dezinterpretace Averroistického pojetí A.
Summa theologica – popis základů křesťanství s využitím A.
– Nový vztah mezi vírou a rozumem (trvá na možnosti objektivního, pravdivého poznání)
Vztah VÍRA A ROZUM – teorie dvojí pravdy nesmysl
– Pravdy zjevené Bohem čl. nemohou být v rozporu s přirozeným rozumem (je-li, je to špatné fungování lidského rozumu)
– ZJEVENÍ musí být ve vztahu k racionalitě
– Některé pravdy neuchopitelné -vznik světa, času, vzkříšení
PRAVDA – jen jedna od BOHA
– je nutné využít vztah víry v aplikaci teologie a filosofie
– mají stejný předmět = Bůh a stvoření
– liší se metodami: F – postup od stvořeného k Bohu
T – od první příčiny ke stvořenému
– Důkazy boží existence
1. Důkaz sporem boží existence
– předpokládáme, že nejvýše dokonalá bytost neexistuje. Kdyby neexistovala nejvýše dokonalá bytost, mohla by existovat bytost o jednu vlastnost vyšší, což je nemožné. (Bylo by možné myslet něco vyššího, než to, nad co nelze myslet nic vyššího)
– Důkaz APRIORI, ne z věcí stvořených, ale z vlastního rozumu
2. Důkaz APOSTERIORI, z věcí stvořených
Prvním pohybujícím, které není od nikoho pohybováno = Bůh
– vše se pohybuje – E pohyb. Pohyb = uskutečnění možnosti. Každá věc má možnost se pohybovat. Uskutečňovat tuto možnost nemůže samo pohybující se , ale jiná věc (vše co je je pohybováno něčím jiným) Př. (křída – prsty – ruka – mozek – Bůh)
– b. Příčinně účinná existence, vyvolává účinek = příčinu můžeme vyčíst z účinku
– Hledání příčiny v účinku, který je účinkem jiné příčiny účinné – musí existovat první příčina účinná = Bůh c. Každá věc vzniká a zaniká – může být a zároveň nemusí být. Bůh nemá možnost nebýt. Možnost bytí a nebytí věcí, každá věc má v sobě alespoň minimum nutnosti. Možnost být daným věcem dává něco – Bůh (má svou nutnost ze sebe sama)d. Ve věcech různé stupně dokonalosti (dobré, lepší, ještě lepší – musí existovat nejlepší, nejdokonalejší (absolutně) = Bůhe. Vše směřuje k jednomu cíli – Bůh (semínko, cíl rostlina se semínky..)

Nesmrtelnost lidské duše, svoboda čl
– Bůh vdechl lidské duši svobodu – zlo (ne nedostatek dobra)
Možnost volby dobro (cesta k Bohu) – zlo (cesta od Boha)
Zlo ve světě = zneužití lidské vůle