Zátěžové testy – teorie zátěžových testů
Cíl – určení funkčních schopností organismů
– určení funkč. reserv org.
– určení limitujících faktorů pohyb. výkonnosti člověka
Učení – normální populace (srovnání normy apod.)
– exponované jedince – sportovci, kosmonauti, potápěči, někteří zaměstnanci,
– nemocné, oslabené osobnosti – diagn. omezených fcí, ověření léčby, ověření rehabilitace, screening.
Zdroje zatížení Þ přirozené pohyby – laboratoř (dřepy, poskoky, chůze, běh na m.). Dále – běhací koberec, bicykl. ergometr – vytrvalostní, speciální ergometry.
Terén – specifické doplňkové zatížení, adekvátní zatížení.
Typy zatížení – zatížení ve watech.
1. stejná práce po určitou dobu,
2. vzrůstající práce po určitou dobu s opakováním,
3. vzrůstající, ale v blocích s přestávkami,
4. vzrůstající práce v blocích T bez přestávky,
5. nejprve 3 a potom jedno 2.
Posuzování reakce na zátěž –
1. hodnocení parametry – výkon (W 170, W max), cirkulace (TF, TK), dýchání (DF, V, % – O2, CO2), anaerobní metabol. ( O2 – dluh, PF)
2. způsob hodnocení – dříve zotavovací reakce. Pracovní reakce – iniciální, průběhová.
Způsob – kvalitativní, kvantitativní (index zdatnosti).
Základní fyziologické principy –
Linearita vztahu W : ph
Kontraindikace 2T – aktivní onemocnění, snížení rezerv organismu již v klidu, zvýšený krevní tlak 250/130, závažné poruchy srdečního rytmu atd.
