Zvýšená teplota zevního prostředí
• dilatace kožního řečiště
• ztráty tepla zářením a vedením, poté přistupuje pocení: může dosahovat až 10-12 l/den
při vyšší vlhkosti okolí se však jedná o neefektivní ztrátu vody, bez ochlazovacího účinku
Adaptace na teplo
začátek pocení dříve, ↓ koncentrace solí v potu, ↓ tělesná teplota, ↓ TF, delší doba pro sportovní výkon
• vzniká po 8-10 dnech tréninku avšak za dostatečného příjmu tekutin, ↑ se množství vody v těle o cca o 2%
• při tréninku se však musí zvyšovat tělesná teplota (plavci – žádná adaptace na teplo!)
• adaptace na teplo se vytrácí po 2-3 týdnech po opuštění teplého prostředí
Po ukončení zátěže teplota jádra klesá asi po 1-2 minutách → pozor na prochlazení (sezení, ležení na zemi)
Ztráty vody
• při ztrátách asi 1-2 litrů – pocit žízně
• při ztrátách asi 4 litrů – ↓ diuréza, slabost,
• při vyšších ztrátách pokles až zastavení výkonu
• současně ztráty solí: nejdříve únava, slabost, závratě, pak nausea, svalové křeče, hypotenze, až kolaps
• úpal, úžeh
Snížená teplota zevního prostředí
• vasokonstrikce v kůži (↓ ztrát sáláním a vedením)
• svalový třes (= svalová termogeneze)
• ↑ TF, TO a SV, tím taky spotřeba O2
• nízké teploty → pokles svalové síly, ↓ schopnosti podat vytrvalostní výkon z důvodů poklesu aktivity oxidativních enzymů
Hypotermie
• = pokles teploty jádra pod 35 °C
třes a pocit euforie, později letargie, halucinace, dezorientace
• pod 25 °C – oslabení dýchání, pod 20 °C – smrt selháním oběhu
• mokré oděvy, vítr
Adaptace na chlad
• ↓ kožní teploty → ↓ tepelných ztrát
• ↓ vedení tepla tkáněmi
• ↓ třesu
• ↓ produkce tepla
